O klubu

Kdo v Přerově první třímal tenisovou raketu se již neví. Jisto však je, že již v roce 1891 byl tento sport v Přerově pěstován. Jedno hřiště vybudovali činovníci klubu velocipedistů ve Wurmově ulici, druhé hřiště bylo zřízeno za Michalovem z iniciativy profesora gymnasia Františka Chmelíka. V roce 1899 pak vznikla Tenisová společnost. Tenisové hřiště ve Wurmově ulici bylo prodejem asi v roce 1906 zrušeno, takže nadále sloužilo milovníkům tohoto sportu jen hřiště u Michalova. To postupem času již nevyhovovalo zvýšenému zájmu a tak bylo započato v roce 1909 stavitelem Pilcem s výstavbou nových dvou dvorců. Ty byly předány svému účelu o rok později. V letech před první světovou válkou zde byla hrána i meziměstská utkání. Ve dnech 29. 6. – 2. 7. 1911 uspořádali členové klubu dokonce I. meziměstský lawn-tenisový turnaj, kterého se zúčastnili i tenisté Vsetína a Olomouce. Dvouhru pánů vyhrál přerovský Dvořák, stejnou soutěž dam sl. Eliášová z Olomouce.

V roce 1908 vznikl nový klub SK Přerov, který v roce 1912 zřizuje před Michalovem tři nové tenisové dvorce. Tenisová společnost tak dostala konkurenci. Hrálo se tedy před i za Michalovem až do léta osudného roku 1914. První známé utkání sehrála Tenisová společnost Přerov 15. 8. 1912 v Kroměříži s SK Haná Kroměříž a prohrála vysoko 0:7. Hlavní osobností té doby byl lékárník Nečas, štědrý příznivec, podporovatel a činovník v jedné osobě se svou ženou pí. Inou Nečasovou-Cingrošovou, která byla po dlouhá léta nejlepší přerovskou hráčkou a dala Přerovu juniorského tenisového mistra v osobě Jana Cingroše. Čilé styky měli Přerovští také s holešovskými tenisty, i když i ti byli nad jejich síly. Válečné události tvrdě zasáhly i do života přerovského tenisu, dvorce zůstaly opuštěné a majetek trpěl pod rukama nenechavců.

V Přerově se znovu probouzí zájem o tenis teprve v roce 1919. Dne 15. 5. bylo na schůzce zájemců rozhodnuto upravit znovu hřiště sportovního klubu před Michalovem. A hned nato 22. 5. se ustavil první poválečný výbor tenisového odboru SK Přerov a do jeho čela byl postaven lékárník Mg. Ph. V. Nečas. Trvalo však celý rok, než byla opět obnovena meziklubová střetnutí. Teprve v srpnu 1920 byl v Přerově sehrán první poválečný zápas, ve kterém SK Přerov podlehl SK Holešov 2:7. V sestavě se objevují poprvé jména Freda Přidala, který se později nesmazatelně zapsal do historie klubu a sl. Häuslerové, která se později vypracovala na nejlepší přerovskou hráčku dvacátých let. Následující dvě léta byla svědkem nepřetržité řady porážek přerovských tenistů. Smůla Přerovských byla prolomena až 4. a 5. 6. 1922 v Kroměříži, kde omlazený přerovský tým dosáhl nad místní Hanou prvního a o to víc překvapivého vítězství 7:2. Za Přerov nastoupil poprvé Ferenc Maršálek, který se stal na dlouhá léta velkou oporou SK Přerov a sklízel velké úspěchy nejen na tuzemských, ale i na zahraničních dvorcích. Rok 1922 se tak stal zlomovým bodem pro přerovský tenis. Následující rok již přinesl první výrazné úspěchy klubu, na kterých se vedle Maršálka podíleli také Grünwald, Kozánek, Pátek, Wertheimer, Häuslerová, Nečasová a oba Přidalové. Rok 1923 se stal pro přerovský tenis významný ještě jednou událostí. Byl dán do provozu nový fotbalový stadion u Bečvy a nezapomnělo se také na tenisty. V roce 1924 bylo na pozemcích před stadionem započato s výstavbou šesti nových tenisových dvorců, které byly dány do užívání 31. 5. 1925 a umožnily další rozvoj přerovského tenisu.

Pravou senzací roku 1924 se stalo vítězství přerovských tenistů v první větší soutěži družstev v ČSR „Luhačovickém poháru“, kdy na cestě do finále vyřadili obhájce trofeje LTC Brno a po finálovém vítězství nad SK Holešov 3:2 se stali držiteli poháru. Kvality přerovských tenistů byly všeobecně uznávány, o čemž svědčí to, že Maršálek a Snášel byli zváni k exhibičním vystoupením s bratry Koželuhovými do Prostějova a Ostravy. Velkou událostí pro Přerov byl také start nejlepšího celku ČSR LTC Praha. Při vítězném utkání s SK Prostějov 13:5 se v sestavě přerovského celku objevuje poprvé jméno prof. Karlíčka, který se stal až do svého odchodu z Přerova před druhou světovou válkou nejen schopným funkcionářem, ale i velkým propagátorem tenisu, zejména mezi mládeží.

Rok 1926 možno považovat za jeden z nejúspěšnějších v historii klubu v době před druhou světovou válkou. V té době bylo nejlepším družstvem na celé Moravě. Největším úspěchem SK Přerov bylo vítězství nad Lawn-tenis-Cercle Brno 11:9, kterého dosáhl na lužáneckých dvorcích v Brně. Stal se tak neoficiálním mistrem Moravy. Současně Maršálek a Häuslerová potvrdili, že patří k nejlepším čs. tenistům. V tomto roce Přerovští získali podruhé „Luhačovický pohár“ po vítězství 3:2 nad Moravskou Slávií Brno. Přerovští tenisté šli v utkáních družstev od vítězství k vítězství a soupeře poráželi vysokým rozdílem. Vítězné vavříny si odváželi z celé řady významných turnajů i jednotlivci.

Na začátku roku 1927 byl zveřejněn žebříček dvaceti nejlepších čs. hráčů a Maršálek byl klasifikován na 11. místě.  Velkým úspěchem bylo zvolení V. Nečase na valné hromadě Čs. tenisové asociace za jejího člena. Tento rok také potvrdil dominanci přerovského tenisu. Tenisté SK Přerov v něm připravili svým soupeřům šestnáct porážek a odešli poražení jen jedinkrát od nejlepšího čs. týmu LTC Praha 2:6. Na těchto výsledcích se podíleli Maršálek, Cingroš, Snášel, F. Přidal, Niederle, O. Přidal, Brant, Kozánek, Deutschová, Häuslerová, Roháčová a Nečasová.

První velkou soutěží družstev celorepublikového významu v ČSR byl Riseleyův pohár. Přerovští se v něm probojovali až do finále, kde podlehli I. ČLTK Praha 3:5. Zopakovali také vítězství v „Luhačovickém poháru. Jednoho z největších individuálních úspěchů přerovského tenisu dosáhl tento rok Jenda Cingroš, když v Pardubicích vyhrál mistrovství ČSR juniorů do 21 let ve třech jemu přístupných soutěžích ve dvouhrách, což se nikdy předtím ani potom nikomu nepodařilo. Největším svátkem tenisu v Přerově byla exhibice Jana Koželuha. Na základě výborných výkonů byli nominováni do družstva Moravy proti Čechám Maršálek, Cingroš a Häuslerová. Dalším významným úspěchem přerovského tenisu bylo zvolení Freda Přidala do výkonného výboru ČALT.

V rámci oslav 20 let trvání SK Přerov bylo Přerovu svěřeno pořádání mezinárodního turnaje o mistrovství ČALT. V září 1928 porazil Maršálek na mistrovství ČSR v Praze na Štvanici daviscupového reprezentanta Macenauera 0:6, 6:4 a 7:5, když již prohrával ve třetím setu 0:5. Vysloužil si tím nominaci do mužstva ČSR proti Itálii a byl jmenován kapitánem týmu. Pod jeho vedením ČSR vyhrála 7:5.

Nepříjemná rána potkala přerovské tenisty při vstupu do roku 1929. V lednu zemřel lékárník Nečas, průkopník tenisu v Přerově a dlouholetý člen výboru. Současně došlo k prvnímu velkému oslabení týmu v podobě odchodu Deutschové a zakrátko nato i největší opory SK Přerov Ference Maršálka. Toto velké oslabení se nepodařilo na dlouhou dobu nahradit. Ještě v letech 1932 a 1934, díky novému hernímu systému, dosáhli Přerovští na 2. místo v župním mistrovství. V jiných letech bojoval klub vždy o záchranu v soutěži, což nebylo pro klub s tak slavnou tradicí nic radostného. Z výsledkové šedi je možno vyzdvihnout titul juniorské mistryně Středomoravské župy, který získala Hovadíková v Prostějově finálovým vítězstvím nad Bašnou. Totéž zopakovala o rok později přerovská Filipová. Do družstva dospělých nastupuje nová generace, ze které na sebe upozornili nejvíce Jan a Jindřich Derkové a Jestřábek. Ještě na jaře 1938 byly rozehrány župní mistrovské soutěže, ale po vyhlášení mobilizace 21. 5. byly zrušeny a stejně se vedlo i župním mistrovstvím jednotlivců.

Podmínky pro provozování tenisu ve válečných letech byly svízelné. Nebyly kvalitní struny ani míče, což poznamenalo úroveň hry. Hrála se jen přátelská utkání a občas nějaký turnaj. Mezi nejvýraznější výsledky Přerovanů té doby možno zařadit postup páru Kučová – Jindřich Derka do finále smíšené čtyřhry na Mistrovství Moravy a vítězství Jindřicha Derky na mistrovství Středomoravské župy ve čtyřhrách s Janem Derkou a Kučovou. Za úspěch možno také považovat výsledek deblu Jana a Jindřicha Derkových v utkání Čechy – Morava, kde podlehli daviscupovému páru Drobný – Černík až po tuhém boji 6:8, 4:6. Válečné události neobešly ani Přerov. Dne 20. listopadu byl třetí dvorec tenisového areálu zasažen americkou bombou, která vytvořila kráter o průměru 11 metrů.

Krátce po osvobození postavila valná hromada klubu do čela dr. Haüslera a mezi dalšími i prof. Mrkvičku a F. Přidala. Přerovský tenis charakterizovalo omlazení. Přišla nová jména Věroslav Klein, Alena Mašíčková, Eduard Genža, Slavomír Chytil a další. A dostavily se i nové úspěchy. Na juniorce v Pardubicích vyhrál Genža soutěž do 16 let a Klein t. zv. Březinův pohár. V srpnu uspořádal SK Přerov mistrovství Moravy, na kterém startovala celá plejáda nejlepších čs. hráčů a hráček. Vítězství si odvezl Drobný. V roce 1946 byly obnoveny soutěže družstev bez výraznějšího prosazení Přerovských. Na tom nic nezměnil ani rok 1947. Následující rok výrazně poznamenaly únorové události a tenisové hnutí se stalo středem značných reorganizací. Nejvýznamnější úspěchy tohoto roku sklízel mladý Genža. V kvalifikaci o účast na Wimbledonu porazil Javorského a Valtu a ve Wimbledonu se pak probojoval až do semifinále juniorky. Úspěšný byl i na Pardubické juniorce, kde v semifinále vyřadil Bečku a prohrál až ve finále s Javorským.

V rámci sjednocovacího procesu došlo v Přerově ke sloučení klubů SK Přerov a Sokol Přerov na schůzi 16. 3. 1949. Po rezignaci dr. Häuslera převzal vedení oddílu Vladimír Chmelař. V té době byly úspěchy přerovského tenisu spojeny se jmény Eduarda Genži, Jindřicha Derky a především Jana Derky, který se stal župním přeborníkem a byl nominován do širšího kádru čs. reprezentantů.

Dění v Přerově a ve sportu zvlášť ovlivnilo v poválečných letech založení nového velkého strojírenského podniku – Přerovských strojíren. Netrvalo dlouho a vznikla závodní tělovýchovná jednota, jejíž součástí se stal i tenisový oddíl. V roce 1953 byl dosazen do čela oddílu pracovník závodu, bývalý dlouholetý hráč Jindřich Derka. V padesátých letech byl přerovský tenis prezentován jmény Jan Derka, Doupal, Jindřich Derka, Klein, Řehák, Složil, Mašíčková, Polívková a Bortlová. Výkonnost družstva postupně klesala. V roce 1956 dochází k dalším změně ve vedení oddílu. Předsedou se stává František Řehák, za jehož předsednictví dosáhl oddíl později velkých úspěchů. V roce 1958 dochází v tenisovém areálu k velkým investicím, stavbě nových šaten a klubovny. Stavební činnost nemohla nepoznamenat činnost sportovní. Pokles výkonnosti prvního mužstva vedl k omlazení. Novým hráčům však chyběla výkonnost i zkušenosti, což vedlo k sestupu z oblastní soutěže do krajského přeboru. Velkou nadějí byla žačka Ertlová, která získala titul krajské přebornice a byla druhá na Moravě. V tomto roce byla také založena jedna tradice – Genžův memoriál – na paměť dlouholetého správce přerovských dvorců a vychovatele mládeže. Na turnaj se v pozdějších letech sjížděli nejlepší hráči žákovské kategorie a řadu let bylo mistrovstvím ČSSR. Představiteli přerovského tenisu byli vedle F. Řeháka Vl. Chmelař, E. Polívka, Vl. Koksa, J. Zachariáš, dr. J. Hrdlička, Z. Skuherský, O. Rejthar a další. První družstvo hrálo krajský přebor v sestavě: Kupec, Houserek, Vrba, Mrkvička, Kopečková, Skuherská a Moulíková. Z individuálních výsledků si zaslouží pozornost titul dorostenecké přebornice Novotné ve dvouhře a ve čtyřhře spolu s Ertlovou.

Rok 1960 přinesl po čase přerovskému tenisu i úspěch sportovní. První družstvo se stalo bez porážky přeborníkem Olomouckého kraje a postoupilo do vyšší soutěže. Krajské prvenství získal i dorost. Rok 1961 přinesl i změnu názvu na Spartak Přerovské strojírny. Ukončení výstavby přineslo i oživení počtu členů. Dorost se stal přeborníkem nového Sm kraje, Novotná krajskou přebornicí a s Hoškem vyhrála i smíšenou čtyřhru. Následující sezóna však přinesla velké zklamání, kterým byl sestup prvního družstva do I. A třídy. Naštěstí se hned v příštím roce podařil návrat a navíc se žáci stali krajskými přeborníky. V tomto roce se uskutečnil první ročník turnaje neregistrovaných, čímž byla na dlouhá léta založena tradice této soutěže, jejímž hlavním organizátorem byl prof. Mrkvička. V roce 1965 došlo k reorganizaci tenisových soutěží a přerovské družstvo si třetím místem zajistilo účast v nově utvořené moravské divizi.

 Za první přelom v historii tenisového oddílu po druhé světové válce možno označit rok 1966. První mužstvo se stalo bez porážky přeborníkem Sm kraje a po vítězství v kvalifikaci i novým účastníkem II. ligy. Pod vedením Bř. Kristka získali tento úspěch hráči Kupec, Mrkvička, Chrapek, Novotná, M. Derková, Prokop, Houserek a Novotný. Z mladých přidaly tituly E. Rédlová v mladších žačkách a A. Kopečková ml. ve starších žačkách. Pro druhou ligu bylo družstvo posíleno o Bártka, ale ani to nestačilo, skončilo poslední a od sestupu je zachránila pouze reorganizace soutěží. V sezoně 1968 přišel do Přerova ze sousedního Prostějova Fr. Šášek jako první trenér z povolání. Družstvo dále posílil M. Labay z Rožnova p. R. Přerovští skupinu vyhráli, ale v kvalifikaci úspěšní nebyli. Proto došlo v roce 1969 k dalšímu posílení družstva. Přišli Fabeš, Vávrová, mladý Váleček a Machovský. Svou skupinu Přerovští vyhráli a uspěli i v kvalifikaci v Houšťce. Přerov měl konečně I. ligu! Nová sportovní situace si vyžádala v roce 1970 znovu budování. Nejdůležitější ze všeho byla výstavba kryté přetlakové haly, která by umožnila zimní přípravu. V rámci posilování prvního družstva přišli Netopil a Přinosil a mužstvo skončilo páté. Úspěchy měly mezi přerovskou veřejností velkou odezvu a hlediště při zápasech doslova praskalo ve švech. Do župního přeboru postoupil i B tým, ve kterém se vystřídali Váleček, Labay, Machovský, Kupec, Rédl, St. Chmelař, Skřeček, ing. Prokop, Polívková, Klásová a Lančaričová. Trenérem družstva byl Machovský, vedoucím ing. R. Štěpančík.

Budovatelské aktivity v tenisovém areálu probíhaly i v roce 1971. Byla postavena nová trojdílná tribuna. Ligový tým byl posílen manžely Kultovými a bylo možné se znovu těšit z 5. místa. Druhý tým posílený o Šáška, Kopečkovou, Václavíka a Rédlovou získal titul přeborníka Sm kraje a postoupil do divize. Stejný titul získal i dorost. Oddíl uspořádal celostátní turnaj dospělých, který vyhrál Ševčík. Ve čtyřhře žen byly úspěšné Novotná s Kremlovou. V roce 1972 pokračovalo posilování ligového týmu. Z Prostějova přišel Melka a z Olomouce Podlaha. Zlepšení umístění to však nepřineslo a tým se zachraňoval až v posledním utkání s Duklou Praha na domácích dvorcích. Radost byla z dalšího postupu B týmu do II. ligy o to větší, že toho bylo docíleno s omlazeným týmem o T. Šáška, Václavíka, A. Kopečkovou, Rédlovou a Pavlesovou.

V roce 1973 byla zahájena první etapa výstavby nového tenisového areálu i systematické řízení sportovní činnosti. První družstvo opustili Podlaha a Kultová, ale přišla Havlová. V tomto složení získali Přerované třetí místo, nejlepší dosavadní umístění v první lize. Nečekaným úspěchem byla druhá pozice mladého B týmu ve druhé lize.  V roce 1974 vystřídal ve funkci předsedy oddílu F. Řeháka M. Štaffl. Vedoucím trenérské rady se stal W. Rampas, který do Přerova přišel v souvislosti s připravovaným zřízením TSM. V tomto roce začala tradice zimních halových turnajů. V první lize skončilo naše družstvo na třetím místě a Novotná nenašla v celé lize přemožitelku. V soutěžích jednotlivců byl nejvíce ceněn titul dorosteneckého mistra ČSR H. Kopečkové, která spolu se Strachoňovou přidala i titul ve čtyřhře. V roce 1975 se podařilo získat do Přerova TSM. Kádr prvního družstva byl posílen o P. Huťku a P. Pokorného, naopak odešla Havlová a F. Šášek se vrátil do Prostějova. Prvoligové družstvo skončilo sedmé a B tým si zopakoval stříbrnou pozici ve druhé lize. Životního úspěchu dosáhl Melka, který se jako první náš tenista v historii probojoval do finále dvouhry na mistrovství ČSR. Na mistrovství ČSR dorostu získala H. Kopečková tři tituly, čtvrtý přidali Navrátil s Kulhajem ve čtyřhře. Ti navíc na Pardubické juniorce získali titul ve čtyřhře. Na mistrovství ČSSR žactva v Přerově obhájila Skuherská loňské tituly jak ve dvouhře, tak i ve čtyřhře.

V roce 1976 byl už Přerov právem nazýván tenisovou velmocí. Proto nepřekvapilo, že mu bylo svěřeno amatérské mistrovství Evropy. Dobrá činnost TSM byla odrazovým můstkem ke zřízení vrcholového střediska, ke kterému došlo 31. 8. 1976. Jeho vedoucím se stal P. Huťka. V prvoligovém týmu došlo opět ke změnám. Odešli Přinosil a Netopil, nově tým posílili Kulhaj a Koželuhová-Bendlová a z druhého týmu přešel J. Navrátil. Družstvo skončilo čtvrté hned za pražskými celky. Stejného umístění dosáhl i B tým ve druhé lize. Nejcennějším výsledkem v soutěžích jednotlivců byl titul mistra ČSR páru H. Kopečková – P. Huťka ve smíšené čtyřhře. Dva zlaté juniorské vavříny přivezla H. Kopečková z mistrovství ČSR za čtyřhru a smíšenou čtyřhru s Navrátilem. Kopečková byla úspěšná i na Pardubické juniorce, kde vyhrála s Lackem smíšenou čtyřhru.

Největší akcí roku 1976 na přerovských dvorcích bylo osmé mistrovství Evropy amatérů, kanané 2. – 8. 8. V předvečer šampionátu byl otevřen nový areál. Z našich se na mistrovství těšili z prvenství Kulhaj a Kopečková. Ligové družstvo bylo znovu omlazeno. Odešly dlouholeté opory Novotná a Bártek a doplnili ho Lacek a Skuherská. Tým se posunul na třetí místo. Druholigový tým neprohrál jediné utkání a celou soutěž vyhrál. Tvořili ho: Bártek, Lacek, Vítek, Pohl, Jelínek, Novotná, Skuherská a A. Kopečková. Vynikající sestava umožnila družstvu dorostu zisk nejen titulu mistra ČSR, ale i ČSSR. Na mistrovství ČSR vyhrály Bendlová s H. Kopečkovou čtyřhru a čtyři tituly se stěhovaly do Přerova z mistrovství ČSR dorostu. Tři získal Lacek – ve dvouhře, s Pohlem ve čtyřhře a se Skuherskou ve smíšené čtyřhře. Doplnila je Skuherská, která s Masopustovou vyhrála čtyřhru. Na mistrovství ČSR juniorů získali přerovští tenisté čtyři tituly z pěti možných. Podělili se o ně Navrátil, Kulhaj, Kopečková a Skuherská. Další titul přidal Kulhaj na mistrovství ČSSR ve dvouhře. Úspěšné tažení za tituly zakončili Přerovští na Pardubické juniorce, kde vyhráli tři kategorie. Pohl dvouhru, s Lackem čtyřhru a Lacek se Skuherskou smíšenou čtyřhru.

V roce 1978 vystřídal M. Štaffla ve funkci předsedy oddílu ing. Ctislav Doseděl. Ligové družstvo oslabil odchod Navrátila na vojnu, bylo ale doplněno Lackem a Vítkem z béčka. V reorganizované soutěži – hrálo se ve dvou skupinách – byl vliv neúčasti Navrátila větší, než se čekalo. Výsledkem bylo 6. místo. Omlazené druholigové družstvo skončilo páté. Ze soutěží jednotlivců upoutalo nejvíce čtvrtfinále Bendlové na mezinárodním mistrovství Francie na Roland Garros. Kopečková se stala mistryní ČSR ve dvouhře na šampionátu v Plzni. Na řadě mistrovských juniorských titulů se podíleli Kopečková, Skuherská, Kulhaj a Werner. Hlavní akcí pořádanou v Přerově v roce 1978 byl třetí ročník mistrovství Evropy juniorů, konaný ve dnech 31. 7. – 6. 8. Z přerovských hráček získali prvenství ve čtyřhrách Skuherská se Strachoňovou a Fukárková s Petrů. V roce 1979 se naše prvoligové družstvo poprvé probojovalo do finále extraligy, když vyhrálo svou skupinu. Ve finále podlehlo Spartě Praha 5:10. Mladý rezervní tým obsadil ve druhé lize skvělou druhou pozici. Z mistrovství ČSR v Plzni přivezli titul ze smíšené čtyřhry Melka se Skuherskou. Na juniorském mistrovství získali zlato Kulhaj, Kulhaj s Pohlem a Kopečková se Skuherskou. V Pardubicích na mistrovství dorostu ČSSR vyhráli dvouhry Pimek a Skuherská, a ta přidala ještě další zlato ve čtyřhře s Petrů.

V roce 1980 se vrátil z vojny Navrátil, ale naopak odešli Kulhaj, Pohl a Bendlová. Přesto P. Huťka dovedl tým znovu do finále extraligy. Bohužel nám po porážce se Spartou Praha 6:8 titul opět unikl. Béčko bylo ve druhé lize bronzové. Tentokrát příjemně překvapili žáci, kteří se stali mistry ČSR a na mistrovství ČSSR skončili druzí. Titul z mistrovství ČSR dospělých přivezli do Přerova Navrátil s Kulhajem, což zopakovali i na mistrovství ČSSR v Ostravě. Vůbec jednoduchý nebyl vstup do roku 1981, protože Skuherská, Lacek a Werner odešli ze studijních důvodů do Prahy. Ti, kteří je nahradili, nezklamali a výsledkem bylo znovu druhé místo v extralize. B tým skončil čtvrtý. Dvojice Melka – Pimek získala titul mistra ČSR, z juniorského šampionátu ČSR se stěhovalo zlato do Přerova za čtyřhry Pimka s Čihákem, Fukárkové s Kalandrovou a Fukárkové s Veselým. Sbírku doplnily Dutková s Holíkovou zlatem z mistrovství ČSSR juniorů a Fukárková se Sukovou zlatem z Pardubické juniorky. Žákovské tituly získali ve dvouhře na mistrovství ČSR Koryčánek a na mistrovství ČSSR Holíková, znovu Koryčánek a Doseděl ve čtyřhře.

V roce 1982 se přerovský tenis konečně dočkal. Po třech neúspěšných finále extraligy přišel historický úspěch, když tým ve složení Navrátil, Kulhaj, Pimek, Melka, Nováček, Paštika, Fukárková, Holíková a Dutková pod vedením trenéra Huťky porazil v Praze Spartu 11:4 a přivezl do Přerova mistrovský titul.  Radost byla dvojnásobná protože druhé družstvo vyhrálo Národní ligu. Přičinili se o to Nováček, Huťka, Paštika, Novotný, Bartoš, Machovský, Kokšová, Holíková, Zapletalová a Dosedělová. Přerovští hráči zcela ovládli mistrovské soutěže dorostu a juniorů ČSSR. Ze Šumperka přivezli Nováček, Pimek, Dutková,Paštika a Fukárková čtyři tituly, v Pardubicích vyhrála Fukárková čtyřhru dívek a Novotný smíšenou čtyřhru.  Na žákovských mistrovstvích kralovali Pospíšilová, Langrová a Doseděl. Mezi dospělými vyhrál Navrátil dvouhru na mistrovství ČSR a Dutková s Holíkovou čtyřhru. Zahraniční výsledky by stály za samostatnou kapitolu.

Největším zklamáním následujícího roku bylo, že první tým nezopakoval zisk mistrovského titulu. Ve finále podlehl na domácích dvorcích RH Praha 6:9. Příjemné překvapení naopak připravilo béčko, které vyhrálo skupinu NL. Navrátil a Pimek reprezentovali v Davis cupu, Huťka byl nehrajícím kapitánem pro Kings Cup. Na mistrovství ČSSR vyhrál Pimek se Složilem čtyřhru, stejně jako u žen Fukárková s Holíkovou a v mixu Nováček s Plchovou. Tituly se do Přerova hrnuly i z juniorských, dorosteneckých i žákovských mistrovství. V roce 1984 se začala v areálu stavět víceúčelová hala pro tři dvorce a byla rekonstruována stará přetlaková hala. Prvoligový tým posílili Richard Vogel a Jana Novotná s cílem znovu vrátit mistrovský titul do Přerova. To se podařilo po finálovém vítězství nad Spartou Praha 10:5. Rezervní tým zopakoval své vítězství ve své skupině NL. Sportovním výsledkům roku 1985 vévodilo již třetí vítězství přerovského družstva v extralize, přesto že bylo oslabeno odchodem Holíkové do Prahy. V závěrečném utkání porazilo v Bratislavě domácí Slovan 9:6. V reprezentaci startovalo dvanáct našich hráčů v šestnácti zemích světa. Z tuzemských mistrovství byly nejcennější tituly halových mistrů ČSSR Vogla a Fukárkové a vítězství Navrátila ve čtyřhře na mistrovství ČSSR.

Podle nového modelu se hrála extraliga v roce 1986. Finálovým vítězstvím nad Spartou Praha 7:2 dalo přerovské družstvo nejlepší odpověď na otázku, kde se hraje nejlepší tenis. Pravou senzací se stalo vítězství Nováčka na turnaji ATP ve Washingtonu a následné finále ve Vídni. Navíc získal titul i na mezinárodním mistrovství ČSSR v Přerově. Vzestup prokázala také Pospíšilová titulem na mistrovství dorostu, juniorů a finálovým umístěním na mistrovství ČSSR žen. Zazářili žáci, kteří se pod vedením trenéra Machovského stali mistry ČSR i ČSSR. V roce 1987 převzal vedení oddílu ing. Čada a k 1. 9. byla předána do provozu nová hala. Přerovský tenis měl mezi 62 reprezentanty ČSSR plných 15 zastoupení. Premiéru v Davisově poháru měl Nováček. V mistrovství družstev získal první tým už pátý titul, když ve finále v Přerově rozdrtil před velkou návštěvou Spartu Praha 9:0. Rezervní tým porazil v NL všechny své soupeře, ale pro technickou chybu medaile pro vítěze zdobily jiné vitríny. Dorostenci vyhráli všechny možné tituly, žáci získali mistrovský titul ČSSR. V soutěžích jednotlivců přivezli naši hráči do Přerova 10 titulů mistra ČSR a 11 titulů mistra ČSSR. Největší triumf slavili na Pardubické juniorce, kde poprvé v historii soutěže nepřepustili nikomu ani jedno vítězství. Pospíšilová dosáhla na finále v juniorce v Paříži a ve Wimbledonu byla třetí. Prvoligové družstvo vyhrálo v roce 1988 nejvyšší soutěž již pošesté a popáté v řadě. Finálovým soupeřem byla znovu Sparta a znovu ji čekal debakl – 1:8. Po tomto úspěchu se slavná éra přerovského tenisu pomalu blížila svému konci. Navrátil odešel hrát a trénovat do NSR, Pimek přesídlil do Belgie, Nováček byl na vojně a tam se chystal na podzim i Vogel. Druhý tým získal titul mistra ČSR, ale postoupit nemohl. Ojedinělý úspěch získaly celky dorostu a žáků pod vedením trenérů Machovského a Pavelce – jak tituly mistra ČSR, tak i ČSSR. Mimořádného výsledku dosáhla Jana Novotná na OH v Soulu, kde získala spolu se Sukovou stříbrnou medaili za čtyřhru. Na mistrovství ČSSR porazila Novotná favorizovanou Sukovou a získala titul, další společně ve čtyřhře. Zdražila na stejném mistrovství vyhrál s Riklem čtyřhru a stal se nejmladším mistrem ČSSR v historii. V roce 1989 absolvoval přerovský tým už nejvyšší soutěž bez zkušené garnitury. Nahradili je mladí, sice nevyzrálí, ale po úspěších toužící hráči. Ti nezklamali a podlehli až ve finále vysoce favorizované RH Praha 3:6. Tým tvořili Zdražila, Klímek, Doseděl, Miskolci, Novotná, Langrová a Pospíšilová. V NL zopakovalo druhé družstvo prvenství z loňského roku. Nejúspěšnější však byli dorostenci, kteří vyhráli jak mistrovství ČSR, tak i ČSSR. Největším úspěchem v jednotlivcích bylo vítězství J. Novotné ve Wimbledonu ve čtyřhře a smíšené čtyřhře, ke kterým přiřadil Zdražila titul juniorského mistra světa ve čtyřhře. V únoru byla v Přerově založena nová tradice. Na halové mistrovství ČSSR juniorů přijelo 96 hráčů a hráček z celého světa. Prvními vítězi se stali Alven a Linnerová ze Švédska. Listopadové události roku 1989, které vedly ke změně společenských poměrů v Československu, se musely nutně promítnout i do tenisového hnutí. Pro výbor oddílu nastaly nemalé starosti a zvládnutí ekonomické situace se stávalo otázkou existenční.

V roce 1990 se vrátil z vojny Vogel, ale tým přes toto posílení nevyhrál svou skupinu mistrovství, což bylo velkým překvapením i zklamáním. B tým skončil v NL druhý. Žákovské tituly získaly Cenková a Ondrouchová a Pardubickou juniorku vyhrál Vašek. Zdražila s Dosedělem reprezentovali ve finále Galeova poháru, ovšem největší úspěchy slavila Novotná, která vyhrála čtyřhru ve Wimbledonu a další čtyři světové turnaje. V tomto roce odchází z přerovského tenisu po řadě let trenér J. Machovský. Dochází k velkým změnám jak v hráčském, tak i trenérském kádru. V nejvyšší soutěži družstev náš tým nepostoupil do finále. Zato béčko získalo titul mistra ČSR a celek dorostu přivezl oba mistrovské tituly. Totéž zopakovali i žáci. Z řady mistrovských titulů jednotlivců byla nejcennější vítězství Kroupové a Vaška na mistrovství ČSSR. Na podzim 1991 byly navázány první kontakty s firmou ESTA. V prosinci 1992 byl tenisový areál rozšířen o další dvorce, kterých měl nyní 23. Do Rakouska odešel P. Huťka a vedoucím trenérem se stal J. Navrátil, který se vrátil z NSR. V extralize první družstvo uniklo jen o vlásek sestupu, v NL skončil B tým druhý. Dorost vyhrál mistrovství ČR, Vašek obhájil federální titul ve dvouhře. Pokračoval odchod hráček, tentokrát Langrové, Kučové a Štůskové. V roce 1993 se vrátil po letech do Přerova mistrovský titul a Martincová vyhrála Pardubickou juniorku. Svými vítězstvími na mistrovství o sobě dala poprvé slyšet D. Luzarová. Byl založen Zlatý kanár a v něm oceněni i tři Přerované. Doseděl jako „skokan“ roku, Martincová jako talent a Kroupová byla zvolena „Miss českého tenisu“. V roce 1994 se náš tým připravil o jasný titul administrativní chybou. Druhý tým vybojoval postup do nejvyšší soutěže, ale soutěžní řád byl proti. Tým dorostu porazil vysokého favorita Prostějov a získal titul mistra.  Přerovský tým opustil po dlouhých letech J. Navrátil. V následujícím roce se Doseděl dočkal nominace do týmu Davis cupu. Extraliga se hrála v novém hávu, ale přerovský tým ve finále chyběl. V. Kokšová se stala halovou mistryní ve dvouhře a čtyřhře do 14 let a D. Luzarová vyhrála neoficiální mistrovství Evropy do 13 let.

Extraliga roku 1996 byla provázena „aférou Hingisová“, kontumací jejích výsledků a tak se nakonec v opakovaném finále stali vítězi naši tenisté, kteří porazili pražský Olymp 6:3. K dospělým se přidali dorostenci a žáci s tituly mistra ČR a tak bylo možno tuto sezónu po dlouhé době považovat za jednu z nejúspěšnějších. Další úspěch přidala vítězstvím na Pardubické juniorce J. Ondrouchová. V roce 1997 přivítali v Přerově novou posilu P. Šnobela. Nesmírné drama se odehrálo ve finále extraligy. Naše nadšeně bojující družstvo v něm podlehlo Prostějovu 4:5, když o výsledku rozhodlo několik posledních míčů závěrečné čtyřhry žen. Slávek Doseděl vyhrál v Amsterodamu svůj třetí turnaj ATP. V létě postihla Moravu staletá povodeň. Tato přírodní katastrofa tvrdě zasáhla i přerovský tenis. Na seznamu reprezentantů v roce 1998 se objevilo 11 přerovských hráčů. Jeden z nich, R. Štěpánek, přestoupil po dlouhých tahanicích v lednu do Prostějova. Pár Kroupová – Cenková vyhrál čtyřhru na turnaji Czech Open. Doseděl s Kordou podávali výborné výkony na Světovém poháru v Düsseldorfu, kde prohráli až ve finále s Němci. Pokračovala rekonstrukce povodní zničených dvorců. Po dvaceti letech přijel do Přerova Ivan Lendl a sehrál zde exhibiční čtyřhru. V extralize jsme se museli spokojit s bronzem. Doseděl porazil v DC Ferreiru a přispěl k vítězství 5:0 nad JAR. V roce 1999 dosáhl Doseděl životního úspěchu, když se na US Open probojoval mezi posledních osm. Překvapení se konalo v extralize, kde se naši dostali do finále na úkor Sparty.

V roce 2000 nepostoupili Přerovští v extralize ze skupiny. Bylo to nejhorší umístění za poslední léta. Plačková se stala mistryní ČR ve dvouhře a J.Pospíšil dosáhl největší životní úspěch vítězstvím na turnaji Futures v Egyptě. Voráčová zvítězila na juniorském šampionátu v Osace. V tomto roce odchází dlouholetá hráčka a trenérka Z. Novotná do Olomouce. V přerovské hale se konal poprvé Zlatý kanár. Akci ozdobil svou přítomností předseda sněmovny V. Klaus. V roce 2001 měl challenger ECM v Praze hvězdné obsazení. O to víc bylo ceněno vítězství C. Doseděla. Přerovský klub změnil hlavního sponzora. Firmu ESTA nahradila firma Precolor. Šnobel vyhrál mistrovství ČR ve dvouhře. Prvního velkého mezinárodního úspěchu dosáhla Gerší, když v Basileji vyhrála turnaj WTA. Na podzim přerovská jednička Sláva Doseděl ukončil překvapivě závodní činnost. V roce 2002 přerovský tenis byl poškozen novým svazovým projektem. Zůstal bez sportovního centra mládeže, nebyl ani mezi vrcholovými středisky, zbylo mu jen tréninkové středisko mládeže. Tato situace byla jedním z hlavních důvodů odchodu nadějných hráčů a hráček z Přerova. Valná hromada potvrdila v čele klubu prezidenta P. Huťku a předsedu F. Kokše. Ve Wimbledonu se Ondrášková probojovala do hlavní soutěže, když v kvalifikaci porazila m. j. i Rusku Safinu. V extralize skončil náš tým na 7. místě a soutěž alespoň zachránil. V roce 2003 byli v reprezentaci Rosol a Ondráčková a s nimi i trenér Melka. Rosol vyhrál halové mistrovství ČR ve dvouhře a s Frélichem i ve čtyřhře. V extralize jsme byli opět vděčni za záchranu ligové příslušnosti. P. Huťka se stal novým prezidentem Severomoravského tenisového svazu. Zlatého kanára se zúčastnil V. Klaus poprvé jako prezident České republiky. V roce 2004 měl přerovský tenis v reprezentaci dva zástupce – žáka Hynka a dorostence Školoudíka. V halovém mistrovství ČR zaskočil favority Fuglík, který získal titul, stejně jako mezi žačkami Hrubá.  Další deblový titul přidaly dorostenky Dobrá s Ondráčkovou. Mezi klady patřil i mistrovský titul Šnobela na mistrovství ČR ve dvouhře. V extralize jsme nepostoupili ze skupiny.

V roce 2005 se probojovala Ondrášková na mezinárodním mistrovství Austrálie do hlavní soutěže.  Žákovskou halovou mistryní ve dvouhře se stala Gratclová, čtyřhru dorostenek vyhrály Ondráčková s Hladíkovou. Na Pardubické juniorce kraloval ve čtyřhře Školoudík s Kačmařem. V extralize jsme skončili ve skupině druzí a dorostenci vybojovali na mistrovství ČR bronz. Rok 2006 začal skvěle pro Rosola, který se stal halovým mistrem ČR. Na letním mistrovství se dařilo lépe Šnobelovi, který získal titul ve dvouhře, ve čtyřhře přivezl titul Pospíšil. Titul ve čtyřhře dorostenek získala Nogolová. V extralize byl senzací postup Přerova do finále po vítězství nad rivalem z Prostějova 5:4. Na úspěchu nemohla nic změnit ani porážka s TK Neridé ve finále. S bronzem se vraceli z mistrovství ČR dorostenci. Rok 2007 začal ziskem zlata ve čtyřhře pro Pospíšila na halovém mistrovství ČR. Přerovští dominovali na letním mistrovství ČR. Dvouhru vyhrál Rosol, čtyřhru dvojice Pospíšil – Šnobel. Posledně jmenovaný vyhrál spolu s Hrdinovou i smíšenou čtyřhru na Světové univerziádě v thajském Bangkoku. Také v tomto roce prokázalo naše družstvo velkou bojovnost v extralize.  Po rozhodujícím vítězství nad I. ČLTK postoupilo do finále a získalo stříbro! Rok 2008 přinesl opakovaný úspěch Pernile Mendesové na mistrovství ČR starších žaček. Na challengeru Prague Open vyhráli Pospíšil s Karolem překvapivě čtyřhru. Tento úspěch zopakovali v květnu na challengeru v chorvatské Rijece. Výhrami ve dvouhře se mohli chlubit na challengerech Šnobel v uzbecké Ferganě a Rosol v Košicích. V Brně vyhrála turnaj WTA Ondrášková a v Karlových Varech získala oba žákovské tituly ČR Mendesová. Stříbrné medaile za extraligu 2008 šly opět do Přerova. Velký úspěch si na závěr roku připsala T. Hladíková, která vyhrála mezinárodní mistrovství ČR Zubr Cup v Přerově po vítězství ve finále nad Chorvatkou Savičovou 6:4, 7:5.